Cestovatelské přednášky na jednom místě

Havířov - Kde dávají stepní vlci dobrou noc


Havířov - Kde dávají stepní vlci dobrou noc

Facebook stránka přednášky

Kdy: 21.5.2019 17:00

Kde: K-klub Havířov

Šrámkova 2a
Havirov
73601

MAPA


Akce se koná v K-klubu knihovny Havířov
Šrámkova 2a
Havířov-Podlesí

VSTUPNÉ: registrovaní čtenáři 50 Kč, ostatní 100 Kč

Kde dávají stepní vlci dobrou noc.

Povídání a promítání fotografií z 9000 km dlouhé cesty pěšky a stopem, vedoucí přes Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Afghánské osady, Čínu, Mongolsko a Rusko. Lucie Vonásková zde jako vůbec první Češka překročila druhý nejvyšší hraniční přechod na světě, v horách Pamíru mezi Tádžikistánem a západní Čínou. Promítání vás provede širokosáhlou stepí plnou slaných jezer, koní, pasáků koz, ropných věží i vodky; nemilosrdnými vysokohorskými planinami Ťan-Šanu a Pamíru s ledovci i s jejich houževnatými obyvateli; nekonečnými naftovými poli i neuvěřitelnými technologiemi západní Číny a v neposlední řadě se dozvíte něco o přítomnosti moru v Rusku. Především se však bude věnovat místním lidem - jejich vstřícnosti, obětavosti, prapodivným zvyklostem a všem historkám, které se pro časté nepochopení kontextu po cestě udály.

* * *

“Astanóvka Taból” hlásí nádražní rozhlas. Pomalu se stmívá. Červené paprsky slunce dopadají na zářivě tyrkysové odstavené vlaky. Kdesi v dálce hoří skládka a vytváří sytě rudý oblak kouře nad vesnicí. “Kam jedete? Tam nejezděte, tam jsou všichni vožralí, zaděláváte si na průšvih!” Huláká na nás řidič z odbočky. S typickým gestem pohybu ohnutých prstů nahoru a dolů u ucha naznačuje míru opilosti oné veselé vesnice. “Jeďte tady vlevo čtyřicet kilometrů do Shopan Aty, tam vám dají najíst a můžete tam přespat. Právě odtamtud jedu. Tady v poušti není dobrý spát, jsou tu chuligáni.”
*
“Hele, s ožralým řidičem nejedu.” vyjasňuju dopředu pravidla. Dost na tom, že jsme se střetu s jedním o setinu sekundy vyhnuli v Náhorním Karabachu a místo nás to napálil do auta plného dětí, které jsme následně hodinu páčili z auta. Křivou trajektorií si to v zapadajícím slunci štráduje žigul červené barvy. Na zvednutý palec zastavuje a řidič mi podává pivo. “Senek? Senek? Davaj, iďom!” Podávám pivo zpátky. Nene, my jedeme na druhou stranu. Na druhou stranu! Vymlouvám se ze stopu. Další hodina, stmívá se. Další auto. Řidič jede do Seneku a je tak na káry, že ani neartikuluje. Další hodina. Tma. Step, nic.
*
Jdeme spát do stepi, zoufalí, daleko od silnice, daleko od viditelnosti pro chuligány. Nacházíme v dálce na horizontu prohlubeň v jinak rovné stepi. Po úmorné chůzi přicházíme ke hřbitovu, kde je čerstvě vykopaný hrob. Naše prohlubeň. Bezradně sedíme vedle. Najednou na horizontu na odbočce zasvítí světla a my se zoufale rozběhneme za nimi. “Auto!” Auto v dálce zastavilo.
*
“Allaahu akbar haad’aa maa wa-a’danallaahoo wa rasooluhoo wa s’adaqqal-laahoo wa rasooluh. Allaahummazid’naa eemaanan wa tasleemaa. Alh’amdu lillaahil lad’ee ta-a’zzad’a bil- qudrati wa qaharal I’baada bil-mauwt… ” odříkává monotónně otec se synem, oči zavřené, hlava vztyčená. Čekáme na konec modlitby. “Shopan Ata?” “Nu, davaj,” nasedej. Shopan Ata a Beket Ata jsou oblíbená poutní místa celého Kazachstánu. Jako na většině poutních míst tady léčí modlitbami, pramenitou vodou a rituálním saháním na ostatky svatých neplodnost, rozličné nemoce a neduhy. Shopan Ata má navíc vyhlášenou podzemní mešitu. “Allaahu akbar haad’aa maa wa-a’danallaahoo…” Modlitba se opakuje v průběhu cesty asi desetkrát. “Tady je pohřbený můj táta, omluvte mě,” přerušuje plešatý pán konverzaci a zabředá do další spirituální chvilky. “Allaahu akbar haad’aa maa..” Vedle něj mu polohlasem sekunduje šestiletý syn. Najednou oba zastaví uprostřed stepi, řidič vystupuje a hystericky mává na auto, které jede za námi a něco s nimi domlouvá. Je asi půldruhý ráno, kolem tma a pustina. “Tady si přestoupíte”, vede nás k druhému autu s pěti lidmi, “ti vás vezmou na Shopan Atu”.
* * *